Lucie Fialová

Dobré ráno, Lído,


moc se omlouvám, že píšu až takhle pozdě. Seminář se mi moc líbil. Když jsem tam jela, nevěděla jsem co od toho mám očekávat. Na jednu stranu jsem byla hrozně nervózní a na druhou jsem byla 100% rozhodnutá, že chci něco udělat s mým problémem, čímž je můj vztah s mámou. Chci pochopit proč se k sobě chováme, tak jak se chováme. Někdy je to dobrý, rozumíme si. Jindy třeba řekne, že tak, jak jsem to udělala já, je to na nic a už se hádáme. Dřív jsem jen sklopila hlavu a poslouchala její monolog a pak tiše odešla, ale teď chci aby taky znala můj názor a uvděmolila si jak já to taky cítím a to je pak peklo. Končí to tak, že já jsem špatná dcera a za co si mě zasloužila a já jí na to odpovídám, že si mě tedy neměla pořizovat! Už nechci jen sklopit hlavu, proto jsem se přihlásila na seminář. Myslím, že by nám pomohlo otevřeně si promluvit, ale musel by u toho být nezávislý člověk, který by nás občas musel zmírnit. Je to těžký, protože ona nikam nepůjde. A když se něčeho drží, tak to tak bude. No budu se muset víc snažit, aby mě vnímala a pochopila. Já vim, že ona to určitě taky myslí dobře. Je to moje máma. Otázkou ale je, co je "dobře" a pro koho?

Trochu jsem se víc rozepsala. Seminář se mi tedy líbil. Příjemné prostředí a lidé, kteří mají také své problémy. Možná by se mi líbilo, kdyby celý seminář doprovázela nějaká relaxační hudba jako kulisa. Jelikož jsem nevěděla, co přesně mám od semináře čekat, myslela jsem si, že to bude víc mystičné, ale bylo to spíš psychologické. Díky tomu jsem rozhodnutá, že s mým vztahem s mamkou chci něco dělat a že už nechci být jak loutka. Budu se pokoušet s maminou mluvit a hlavně v klidu a budu se snažit abychom se navzájem pochopili.
Mockrát děkuji. Děkuji za celý den, který jsem strávili spolu s ostatními.
Přeju krásné podzimní dny
Lucie (fialová)